Můj rok 1959

Rok 1959 nepatří mezi ty, které se nějakým zásadním způsobem zapsaly do dějin. Jenomže, jako vždy, platí: Jak pro koho. Pro ty, kdo v tomto roce zahájili svou cestu životem, je to rozhodně rok úplně klíčový. Pojďme se tedy podívat, co tento rok přinesl světu, naší zemi i obyčejným lidem…

Přetahovaná mezi velmocemi, Spojenými státy a Sovětským svazem, ­pokračuje. Chvílemi se napětí uvolňuje (třeba když vrcholní státníci obou zemí, Nikita Chruščov a Richard Nixon, vášnivě diskutují ve vzorové kuchyni – exponátu na americké výstavě v Moskvě – o přednostech komunismu a kapitalismu) a chvílemi zase situace houstne (když Nikitu Sergejeviče nepustí do Disneylandu). Přesto se dá říci, že nejhorší excesy studené války se stávají minulostí.

Jiné války ovšem začínají – ve Vietnamu padnou první Američané a čínská armáda obsazuje Tibet. Jako každý rok si osud pohrává s životy známých i neznámých lidí – pláž se stane osudnou Robertu Pamperinovi, kterého při koupání spolkne bílý žralok, naopak Roberto Servente jako jediný přežije zřícení australského letadla u pobřeží Argentiny a podaří se mu do plážového resortu doplavat. Zřícení jiného letadla přežije i turecký premiér Menderez – příliš si tím ale nepomůže: Za rok je sesazen a v roce 1961 popraven…

V Československu otvírá první prodejna potřeb pro kouzelníky, jogurty jsou nově obohaceny o vitamin C a na Slapech se objevují štíři. Do mykologických prodejen nosí lidé nadstandardní množství muchomůrek zelených a společnost Husquarna uvádí na trh první motorovou pilu…

Rok 1959 tak nakonec vůbec není obyčejný. Nese v sobě poslední dozvuky temných padesátých let i naději nastupujících let šedesátých. Je to rok nenápadný, ale zlomový.